Zamítnutí schodišťové plošiny
Některá rozhodnutí našich úřadů vnímáme jako NEPODPORU rodin a jejich postižených dětí.
Byl nám zamítnut příspěvek na "výtah"
Jelikož naše handicapovaná nechodící dcerka Eliška U. stále roste, sílí a přibývá na váze, stává se pro nás její přesun z bytu ven docela složitou a těžkou situací. Bydlíme v 1.patře a Eliška má dnes v sedmi letech 22 kg. Protože jako matka Elišku již pomalu neunesu a s přihlédnutím na situaci, kdy se může stát, že to jednoduše nevydrží má záda, jsme se rozhodli situaci přesunu Elišky z bytu ven řešit.
Po zvážení, zda se přemístit do přízemí, kde bydlí více jak 70ti letí prarodiče, jsme si uvědomili, že to naši situaci neulehčí. Co když nebudou moci do patra oni? A tak jsme se přiklonili k řešení pořízení schodišťové plošiny ve formě výtahu. Předpokládaná cena 400 000 kč včetně instalace a servisních služeb. Zažádali jsme si na sociálním úřadě o příspěvek na zvláštní pomůcku. Žádost jsme podali v lednu 2014 a v květnu 2014 nám přišlo rozhodnutí, že se žádost zamítá. Poslali jsme odvolání na krajský úřad s odůvodněním, že Eliška roste a matka, která se o ni stará ji neunese. Vzhledem k tomu, že od září musela Eliška podle zákona nastoupit povinnou školní docházku a otec Elišky chodí do práce, každodenní manipulace přesunu do školy a ze školy je tedy na matce. Schodišťová plošina by vyřešila náš problém, ulehčila by naši každodenní péči o Elišku - nevidí na jedno oko a na druhé jen minimálně. Učit ji lézt po schodech je při jejím zrakovém postižení a svalové spasticitě nemožné. Tento přesun už s těží zvládám a tak jsme doufali, že se rozhodnutí přehodnotí v náš prospěch. Opak je bohužel pravdou, 12.9.2014 nám přišlo rozhodnutí z krajského úřadu - zamítnuto. Důvod byl stejný jako u prvního rozhodnutí a to : vzhledem k Elišky zdravotnímu stavu má na tuto pomůcku nárok , ale podle jistého paragrafu si Eliška se svým postižením pomůcku nebude moci sama ovládat a proto se ZAMÍTÁ.
Plošinu ovládáte tím, že pokud neustále tisknete tlačítko, plošina jede.Pokud ho pustíte, nejede. Jen těžko si dovedu představit, že i když je postižené dítě na tom mentálně dobře, že ho rodiče nechají s plošinou jezdit samotné. Myslím si, že v takových případech vždy obsluhuje plošinu doprovod.
Stanovisko se nám jeví jako naprosto proti smyslu pomoci. Nárok je sice nezpochybnitelný z hlediska fyzického postižení, ale zamítá se pro těžce mentální postižení, protože nebude schopna pomůcku sama ovládat. A tak, my rodiče dětí s těžkým kombinovaným postižením se podle úředníků a revizních lékařů, kteří zastupují náš stát, můžeme klidně sedřít a naše děti nemají nárok na tak základní věc, aby se dostaly z bytu ven a pobyly na čerstvém vzduchu, naplňovaly povinnou školní docházku. Nebo náš stát kalkuluje s tím, že se zvedne solidarita obyčejných lidí a na výtah se složí?
Jitka Ulrichová
